Běh

Běh je jedním z nejpřirozenějších pohybů člověka. Věda i selský rozum napovídá, že my lidé jsme předurčeni k tomu, abychom vytrvalostně běhali. Každý má k vytrvalostním sportům jiné předpoklady, ale vytrvalost jedna z nejvíce trénovatelných pohybových schopností člověka. (na rozdíl třeba od rychlosti, která je z větší míry vrozená) Dá se rozvíjet až do padesáti let a i potom se dá udržovat na celkem vysoké úrovni. Cílem učení se technice v běhu je, aby běžecký pohyb byl opět přirozený, probíhal automaticky a co nejvíce ekonomicky. Individuální provedení běhu (tzv. běžecký styl) lze považovat za správné tehdy, když všechny pohyby v průběhu běžeckého cyklu odpovídají biomechanickým zákonitostem a také funkčním a konstitučním předpokladům běžce (triatlonisty). Optimální provedení bude tedy kompromisem mezi biomechanickými zákonitostmi pohybu a individuálními zvláštnostmi jedince. Pokud se aktuální maximální výkon v běhu realizuje s minimálním vynaložením síly a s co nejmenším opotřebením pohybového aparátu, lze hovořit o efektivním a ekonomickém běhu. V triatlonu k tomu přistupuje další moment a to, že běh začínáme ve stavu relativně velké únavy po absolvování předchozích dvou částí - plavání a jízdy na kole. Především po závěrečné části jízdy na kole a zvládnutí přechodové části v 2. depu je důležité rychlé a efektivní zapracování optimálního běžeckého stereotypu při respektování aktuálního stavu únavy. Aktuální běžecký styl pak odráží nejen funkční a konstituční zvláštnosti triatlonisty, ale je závislý i na psychické odolnosti a schopnosti koncentrace na uvolnění, včetně zvládnutí jemné koordinace pohybů při vysokém stupni vytrvalostní únavy.